Tak nám zabili volby, paní Müllerová!

Myslím si, že Jiří Paroubek není dobrý šachista. Dal sice vládě mat, ale netušil, že další hra se nebude vyvíjet už tak slibně a brzy se dostane do patové situace. Pro mariášníky neznalé šachové hry jen připomenu heslo: šel tam honem a pak splakal nad talonem. Znovu se potvrdilo, že politici neuvažují několik tahů dopředu a jen zabředávají do problémů, které si sami nadrobili. Jakoby nestačily problémy, které se nadrobily samy od sebe.

Bylo nezodpovědné položit vládu v době českého předsednictví Evropské unii a uprostřed krize, kdy se mělo řešit cokoliv jiného než mocenské hrátky dvou kohoutích stran, které se perou o smetiště a jsou ochotny kvůli tomu zapomenout nejen na slušnost, ale dokonce i na zákony. Na druhou stranu je mi dneska skoro jedno, jestli budou nové volby podle ústavy či nikoliv, protože stejně není KOHO volit. Vůbec nevidím důvod, proč bych měl volit někoho, kdo kašle na občany, slibuje nesplnitelné a je mu zhola jedno, jestli zbankrotujeme zítra nebo pozítří. Parlament se nejspíš mohl sám rozpustit, ale to by poslanci přišli ještě o pár platů. Mnohokrát se prokázalo, že poslanci, senátoři a další vládci této země jsou zcela jednotni v nastolování vlastních výhod, ale zcela nejednotni v hledání řešení, které by přineslo výhody občanům.

Termín voleb je mi osobně v tuto chvíli zcela lhostejný, protože k nim poprvé v životě asi stejně nepůjdu. Jen bych se opíjel rohlíkem, že volím menší zlo, když dobro nikde nevidím. Byl bych zvědav, co by politici dělali, kdyby k volbám nepřišla ani noha, kdyby nedostali ani jeden hlas. Nula procent voličů je sice science fiction, ale velice lákavé. Byla by to odpověď mocichtivé politické smečce, kde oranžová už lehce splývá s modrou, o rudé nemluvě, protože všechny volební sliby jen zastírají realitu: chceme vládnout a uděláme pro to všechno na světě. 

Jenže vládnout komu? Stojí vůbec někdo o vládu, která je mimo realitu, která nevytvořila jediný pořadný zákon. Zákony o zdravotnictví - jeden zmetek za druhým, jedna reforma za druhou a zmatek nad zmatek. A když už nějaký ten zákon projde, zpupní politici ho sami začnou obcházet, že ano, pane Rathe? Ódées zpatlala třicetikorunové poplatky a voliči za tuto směšnou sumu skočili čéesesdé na mucholapku slibu, že jim těch 30 (slovy třicet) korun odpustí. Občan zradil sám sebe za třicet korun stejně jako Jidáš zradil Krista za třicet stříbrných. Jenže Jidáš nakonec třicet stříbrných vrátil a šel se oběsit.

I my se půjdeme brzy oběsit a těch třicet korun vrátíme ne jednou ale mnohokrát, protože tu státní sekeru někdo zaplatit musí. Poslanci si na výhody sahnout nedají, naopak si je zvýší, takže to zaplatíme zase my. A politici místo toho, aby řešili krizi a zmíněný státní dluh, řeší problém, který si nadrobili svou překotností sami, a sice jak se rychle dostat k moci. Podle mého názoru by těch pár měsíců klidně mohla doklepat dosavadní vláda a volby by se mohly konat v řádném termínu. Možná, že by strany do té doby mohly najít nové lídry a nové osobnosti, kterým by se dalo věřit. Těm dosavadním už nevěřím vůbec nic. Vlastně jedno ano: že chtějí vládnout. Ale to je pro mne trošičku málo. Na to ale nejsou třeba volby, mohlo by se losovat. Bylo by to možná levnější.