Zlatý důl vzpomínek

Potkali jsme se nedávno na koncertu 50 let bigbítu v o2 areně a dal mi svoji knížku Zlatý důl vzpomínek. Kdysi jsme spolu napsali jednu písničku pro skupinu MODI a pak jsme se mnoho let neviděli. Až teď. Přijel jen proto, aby si zahrál se skupinou The Matadors, kterou společně s Viktorem Sodomou a skupinou Blue Effect obnovili pro příležitostné hraní. Patří k počátkům historie naší beatové hudby. Už v roce 1959 s Ladislavem Štaidlem působil v jedné školní kapele, ale krátce na to už je v souboru Komety (název je drze, ale přiznaně, ukraden doprovodné kapele Billa Halleyho), prochází skupinou Sputnici, kde se potkává s další legendou českého beatu Petrem Jandou, aby pak spolu hráli v Big Beat Quintetu a pak už skočme do roku 1966, kdy se s Karlem Kahovcem, Radimem Hladíkem, Vladimírem Mišíkem a Viktorem Sodomou setkává v The Matadors. Další hudební kariéru už nepopisuji, to si lze přečíst ve zmíněné knížce Zlatý důl vzpomínek, kterou společně s Jaroslavem Císařem sepsal Jan Farmer Obermayer.

Zmiňuji se o této knížce nikoliv z vděčnosti, že jsem ji dostal, ale dojala mne podivuhodná shoda vlastních prožitků s prožitky autorka knížky. Pravda, vyrůstali jsme přibližně ve stejné době. Náš datum narození se liší o rok. Nicméně při četbě zážitků a historek z Obermayerova dětství se mi paralelně vybavovaly už zasuté zážitky moje. Jak bylo například obtížné vystudovat, jakým šikanám nás bezdůvodně vystavovali příslušníci VB (nechci v této souvislosti kompromitovat slovo policista), v jaké kleci, ze které nebylo možné kamkoliv vycestovat, jsme žili.

Na druhé straně mne pobavily s odstupem času veselé historky z počátku bigbítu, kterému režim nepřál, ale který nedokázal nijak zastavit. Řada dnešních kapel by tehdejší režim vůbec nedokázala přežít, a přesto tehdejší scéna dokázala zplodit neuvěřitelné množství kvalitních muzikantů, mnozí z nich se stali doslova legendami. Ledacos z té doby pamatuji, a přesto mne Jan F. Obermayer překvapil mnohými postřehy, které mi tehdy unikaly. Knížka je velice cenným svědectvím o době, která je pro mnoho současníků prehistorií, ale možná, že právě proto by si ji měli přečíst. Člověk si ledasčeho váží pak mnohem více, pokud projde takovou zkušeností, jakou prošel Jan F. Obermayer. A přes to všechno nenajdete v knížce stopy hořkosti. Vše čím prošel, ho vlastně svým způsobem obohatilo. Takže dovolte, abych mu za to veřejně poděkoval. A protože nemám kde, činím tak alespoň takto a tady.