Za Werichem na Kampě
Byl jsem v té době totiž na vojně mimo Prahu. Vojenský pánbu byl milosrden, dostal jsem opušťák a v sobotu po ránu žhavím telefon. Na druhém konci nevrlý hlas. Zkouším co nejrychleji vysvětlit, oč jde. "Dobrá," zní odpověď, "tak přijeďte, ale rychle. Nemám náladu a jedu na Šumavu na ryby." Taxík, rychlý odjezd na Kampu. Na Kampě zeď, za zdí dům, v domě Jan Werich. Dveře zamčeny, zeď vysoká. Tu se otevře okno, v okně hlava Jana Wericha a zvolání: "Chytejte, hodím vám klíče!" Vzápětí na to klíče letí mým směrem. Odmykám, vstupuji, Jan Werich pečlivě čte a říká: "Můžu tady opravit sám sebe, i když je to citát?" a zpřesňuje jeden ze svých výroků. Po deseti minutách je hotov a vypadá to, že vetřelec (tedy já) bude opět za zdí, ale venku. Snad můj smutek z tak krátké návštěvy vyslal telepatický signál, protože Jan Werich se mne zeptal: "Vy jste tu ještě nebyl? Chcete, provedu vás?"
Pak procházíme z místnosti do místnosti, obdivuji obrazy. Nakonec vstupujeme do kuchyně, kde mne zaujalo měděné nádobí na zdi. "Pijete koňak?" ptá se Jan Werich a vzápětí na to nalévá do dvou sklenek. Koňak se blyštěl ve sklence jako měď nádob nad našimi hlavami. Pamatuji si jen málo z toho, o čem byla tehdy řeč, Werich vyprávěl o Voskovcovi: "Uvažoval jsem, že koupím Voskovcův dům na Sázavě. Ale když ho koupím, budu ho muset dát opravit. To znamená sehnat materiál. Když ho seženu, určitě bude nekvalitní. Pak budu muset sehnat lidi, aby ten dům opravili. Když seženu lidi, oni to zvržou. Ale co bych ten dům kupoval, Voskovec stejně už nikdy nepřijede." A ještě jeden výrok mne zaujal: „Vyčítaj mi, že jsem kosmopolita. Ale co voni s tím internacionalismem. Není to totéž?“ Vím, že těch hořkých a pesimistických výroků bylo víc. Jak čas šel, měl Werich k hořkosti pádnější a pádnější důvody.
Krátce po sametové revoluci jsem publikoval v Tvorbě Werichův dopis, který v roce 1974 poslal na Krajský výbor pasů a víz poté, co mu byla zamítnuta cesta do Rakouska, připomenu alespoň kousek: "Jest tomu několik let, co nemůžu dělat práci, kterou umím, ke které mám sílu a kterou dělám rád. Kdybych řekl, že nesmím, lhal bych: Nikdo mi nikdy nic nezakázal. Rovněž mne nikdo nikdy z ničeho neobvinil, neobžaloval a tím mi byla vzata možnost obhajoby. Nebudu vám vykládat, jakým podivným způsobem, záhadným, jsem byl ošizen o právo na práci. Nemáte ani titul, ani moc uvést toto do pořádku. Jsem jediný národní umělec, který nemůže provozovat své národní umělectví. Situace téměř groteskní. Zmiňuji se vám o tom proto, že bych vám rád vysvětlil, jak a proč u mne vznikl pocit diskriminace. Je to pocit skličující, ba potupný. Připadám si trochu jako černoch mezi bílými v Alabamě. Byl jsem přesvědčen, že udělení cestovní doložky, neodepření práva cestovat, mi umožní pocit diskriminace zařadit mezi nepříjemnosti zaviněné ojedinělými akcemi nechytrých. Že je vlastně neoprávněný. Odmítnutí udělení cestovní doložky pod záminkou věru chabou mne pocitu diskriminace nezbavuje, spíš naopak."
Tohle mám už jen z druhé ruky a bude to nejspíš pravda: Jan Werich jednou telefonoval ministru kultury Milanu Klusákovi. A ptal se ho, zda je pravda, že je stále národním umělcem. Zmatený ministr odpověděl, že samozřejmě titul národní umělec mu stále patří. Na to Jan Werich údajně odsekl: „Tak mě nechte národně umělcovat.“ A proč to píšu? Janu Werichovi by dnes bylo 110 let.
Ivan Rössler
Petr Oliva
V roce 1972 jsem dělal rozhovor s devětadvacetiletým Petrem Olivou. Vezměte ukázku z tohoto rozhovoru jako malou vzpomínku na herce, který nás nedávno opustil.
Ivan Rössler
Ivan Mládek 77
Dnešní sedmička v datu (7. února) není jediným šťastným číslem Ivana Mládka. Dneska svůj datum narození obohatil o další dvě sedmičky, protože dnes se Ivan Mládek dožívá sedmdesáti sedmi let.
Ivan Rössler
Lovec perel Mirko Pašek
Dnes je to sedmnáct let, co zemřel v jednadevadesáti letech spisovatel Mirko Pašek. Jeho Lovci perel patří asi k nejznámějším knížkám, které napsal. A není jich málo. Tou první je Loď Opanake, která vyšla, když mu bylo třicet let.
Ivan Rössler
První den Novy
4. 2. 1994 začala vysílat TV Nova. Už je to pětadvacet let. Měl jsem to štěstí, že jsem u zrodu Novy byl. Její start jsme připravovali necelý rok. Dostal jsem na Nově na starosti zábavu.
Ivan Rössler
Ticho za Jana Palacha
Ve středu 16. ledna to bude padesát let, kdy se na Václavském náměstí upálil na protest proti sovětské okupaci Jan Palach, tři dny na to na následky svého popálení zemřel. Chtěl bych v této souvislosti napsat o písni Ticho.
Ivan Rössler
Slavnější než Karel Gott
Byl považován za jednoho z králů rock and rollu a je to šedesát let od doby, kdy vyhrál s písní Rock Around the Clock jednu lokální soutěž. Psal se rok 1958 a řeč je o Pavlu Sedláčkovi.
Ivan Rössler
Valící se knoflíky
Legendární bratislavské skupině The Buttons se říká slovenští Rolling Stones. Když v roce 1964 Dodo Šuhajda skupinu společně s dalšími hudebníky zakládal, byli natolik okouzleni skupinou Rolling Stones, že ji začali napodobovat.
Ivan Rössler
Omluva
Tak jsem si se skupinou Progres 2 trochu naběhl a po právu jsem to schytal. Chtěl jsem si zkrátit cestu, ale trochu se to nepovedlo. A tak se omlouvám.
Ivan Rössler
Rockeři po padesáti letech
Hned dvě rockové skupiny slaví padesát let od svého vzniku. Progres 2 a The Plastic People of the Universe.
Ivan Rössler
Jasná páka se starým obsahem
Až na konci roku jsem si uvědomil, že letos bylo takové polokulaté výročí jednoho článku, který spustil lavinu zákazů, jež postihla řadu rockových kapel.
Ivan Rössler
Černý racek a ti druzí
Černý racek je jedna z nejlepších rockových skladeb, kterou napsal Oldřich Veselý, autor mimo jiné i písně Válka je vůl a mnoha dalších. 13. listopadu by se dožil sedmdesáti let.
Ivan Rössler
Jeli jste někdy třicítkou? Jaké to je?
Vážená paní primátorko Mgr. Adriana Krnáčová, MBA, dovolte mi, abych Vám osobně pogratuloval k nové metodě, jak získat od lidí nedobrovolný příspěvek do Vaší magistrátní pokladny.
Ivan Rössler
Utečenci dorazili do Prahy
Na Masarykovo nádraží dorazilo několik vlaků přeplněných utečenci. Celkem přijelo více než 370 000 lidí. Mnoho z nich mělo prostředky na přežití jen několika málo dní.
Ivan Rössler
Bublina
Před mnoha lety jsem zachytil vyprávění Lubomíra Lipského o jeho dětství. Se smutkem z jeho odchodu vám ho nabízím. "... vždyť vy vypadáte docela k světu! A já si myslela, že jste spíš takový bublina,"
Ivan Rössler
Česká politika potřebuje politiky
Ve správně fungujícím státě se občan o politiku nemusí starat, má na to lidi - vládu, parlament a pana prezidenta.
Ivan Rössler
Miluji EU
Je několik důvodů, proč Evropskou unii milovat. Jeden z nich je, že pozitivně zasahuje do našeho života.
Ivan Rössler
Ještě jednou Jiří Voskovec
Téma Voskovec bylo jedním z témat, které jsem si vybral pro svůj rozhlasový pořad na výstavě KDE DOMOV MŮJ, která byla v roce 1990 v Praze U Hybernů. Jmenoval se Setkání s Georgem Voskovcem.
Ivan Rössler
Jiří Voskovec 60 + 50 = 110
Jiřího Voskovce jsem slyšel už jen z desek (a viděl ve filmu). Ale byl jsem na jeho malé oslavě. Bylo to v roce 1965, kdy se oslavovaly v Divadle hudby v Praze jeho šedesátiny.
Ivan Rössler
Na obranu Landy
Tak jsem si přečetl, že náměstek pražské primátorky Petr Dolínek (ČSSD) v uplynulých dnech odmítl, aby zpěvák Daniel Landa složil hymnu k pražské oslavě 700. výročí narození panovníka Karla IV.
Ivan Rössler
Zemřel Malý velký lord Rostislav Černý
Rostislav Černý skutečně hrál Malého lorda v semaforském Člověku z půdy (v alternaci s Jiřím Suchým!), mnohem víc byl ale znám jako autor nesmrtelných hitů jako například Trezor (Karel Gott), Oliver Twist (Eva Pilarová), Dej mi pár okovů (Karel Hála) a mnoha dalších. Jeho kamarád Jiří Srnec mu nabídl angažmá v Černém divadle a tím mu vlastně umožnil, aby emigroval. Nebylo divu, bylo to krátce po sovětské invazi v roce 1968. Před Rosťovou emigrací jsme se párkrát potkali, jednou jsem byl dokonce svědkem, jak v Redutě někomu prezentoval svou novou píseň.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 71
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1848x