Jiřího Voskovce jsem slyšel už jen z desek (a viděl ve filmu). Ale byl jsem na jeho malé oslavě. Bylo to v roce 1965, kdy se oslavovaly v Divadle hudby v Praze jeho šedesátiny.
Byla tam řada přátel a bývalých spolupracovníků oslavence a to byla příležitost k malé anketě:
CO NEPŘEJETE JIŘÍMU VOSKOVCOVI K NAROZENINÁM?
Snad vám tento krátký článeček, kterým byl chtěl přispět k oslavě sto desátého výročí narození Jiřího Voskovce, udělá radost i po padesáti letech.
Josef Tesárek - bývalý člen orchestru Osvobozeného divadla:
"Nepřál bych mu, aby ho postihla nějaká nepříjemnost, která by mu znemožnila další tvůrčí činnost."
Jeden ze tří strážníků Jaroslav Gradwohl:
"To má být vtip? Nemusí? Tak dobře: Skeč Tři strážníci jsme nedělali jen na jevišti, ale nahráli jsme ho v Paříži v roce 1930 také pro americkou Paramounth revui. Tak bych mu nepřál, abychom se ve Třech strážnících setkali znovu, takto staří."
Známý "šustil" Jan Mikota:
"Co bych mu nepřál? Já to nemám rád. To vám raději řeknu, že bych mu přál, aby zůstal takovej, jako je a aby napsal knížku o Osvobozeném divadle."
František Filipovský (v Osvobozeném divadle měl přezdívku "kapesník"):
"Nepřeju mu stárnutí. Přeju mu, aby byl stále mladej."
Jenčíkovy girls:
"Nepřejeme mu, aby ztratil životní optimismus a aby se někdy nudil."
Karel Konrád (telefonicky) na otázku neodpověděl, ale zopakoval svoji gratulaci, jež byla pronesena v Divadle hudby:
"Chtěl bych být tím dlouhým z pohádky, abych mu mohl přes oceán stisknout ruku. Takhle to mohu udělat jen v duchu."
Jan Werich (telefonicky):
"Já vám nemohu nic říct. Já mám od Voskovce zakázané, abych se nějak projevoval. Mám to doma černé na bílém."
