Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ještě jednou Jiří Voskovec

18. 06. 2015 18:15:20
Téma Voskovec bylo jedním z témat, které jsem si vybral pro svůj rozhlasový pořad na výstavě KDE DOMOV MŮJ, která byla v roce 1990 v Praze U Hybernů. Jmenoval se Setkání s Georgem Voskovcem.

Mimo jiné hovořil Jan Tříska z Los Angeles a Ljuba Hermanová, Zdeněk Petr a Jiří Suchý z Prahy. Postačil k tomu telefon propojený se sálem, aby vznikl báječný kontakt mezi lidmi v sále a hosty blízkými a vzdálenými. Na koho to slovo padne? Na Jana Třísku!

"S Jiřím Voskovcem jsem se potkal v New Yorku, když jsem dostal svou první americkou roli. Pan Voskovec byl tak laskav, že se se mnou každý den po zkoušce učil. Probíral se mnou slovo za slovem a vysvětloval mi správnou výslovnost, protože moje angličtina byla tenkrát ještě chatrná. Říkal mi: Ničeho se neboj, protože lidská konverzace je nekonečná, ale role má jenom omezený počet slov a jakmile s tím projdeš od prvního do posledního, tak tím to máš vlastně z krku a už si nemusíš dělat žádné starosti. - Potom byla premiéra, která dopadla dobře a ke které jsem dostal od Voskovce krásný dopis tohoto znění:

Pátek 10. listopadu 78 New York City

Milý Jene,

tak je to tu a ty jsi v tom. A je to báječný. Buď rozčilenej, ale jen do vstupu, pak zchladni jako kus ledu a uvnitř sálej ohněm pekelným. Ale ty to všechno víš a umíš a já budu jen klidně a pohodlně sedět a prožívat vášnivý divadlo. Proto jsem si Tě sem propašoval z Kanady, totiž spíš do týhle budovy k tomuhle šílenýmu Rumunovi. Nashle, líbá Tě Tvůj Jiří.

Ten Rumun, to je režisér Andrej Serman, se kterým jsem se potom setkal po mnoha letech a o Voskovcově dopisu mu vyprávěl. Pak jsem dopis vytáhl ze šuplíku, abych mu ho ukázal. Serman mi řekl: Že se nestydíš. Já kdybych dostal takový krásný dopis od Voskovce, tak bych si ho nechal zarámovat. - A já se opravdu zastyděl a nechal jsem si nejen dopis, ale i obálku zarámovat. A teď mám obojí neustále na očích."

Dalším hostem pořadu byl hudební skladatel Zdeněk Petr:

"S Jiřím Voskovcem jsem se poprvé setkal po jeho návratu z Ameriky. Přijel později než Jan Werich a já jsem se s oběma seznámil vlastně skrze Jaroslava Ježka, jehož hudbu jsem měl rád od svých studentských let. Ježkovu hudbu jsem s dalšími kolegy instrumentoval pro orchestr Karla Vlacha. Vlach se logicky dostal do styku s Werichem velice brzy a brzy také nastala příležitost ke spolupráci. Takže jsem se zúčastnil i přípravy na obnovenou premiéru hry Pěst na oko, která byla v roce 1947, a ještě téhož roku v létě jsem se dozvěděl, že budu spolupracovat na premiéře amerického muzikálu Divotvorný hrnec."

Jaký dojem na tebe Voskovec udělal?

"Voskovec na mne vždycky působil jako nesmírně noblesní člověk. Elegantní, usměvavý a nikdy se nerozčilující člověk. Snad jedinkrát jsem ho slyšel při zkoušce na Divotvorný hrnec z režisérského místa trošku zakřičet, ale to byli opravdu jen jedinkrát. Ačkoliv se začalo zkoušet na podzim 47, premiéra byla záhy - 6. 3. 1948."

Proč se Voskovec vrátil zpět do Ameriky?

"Nevím, jestli má odpověď bude přesná, jde z mé strany o domněnku. V + W se do Československa nevrátili proto, aby pokračovali v éře Osvobozeného divadla. Ostatně jedno politické divadlo tady už po válce bylo, a sice Divadlo satiry. Navíc politické poměry se nakonec vytvořily tak, že politická satira neměla zrovna na růžích ustláno. V + W přišli s úmyslem dělat muzikál, ke kterému ostatně položili základy hudebními komediemi už v Osvobozeném divadle. Například chtěli dělat hru i film Tmavomodrý svět o Jaroslavu Ježkovi, dokonce se na tom začalo pracovat. Jenomže oficiální postoj k Jaroslavu Ježkovi byl velice zmatený. Někteří ho považovali za člověka, který sice napsal pár pochodů, ale jinak byl údajně poplatný nějaké americké jazzové hudbě atd. Voskovce to posléze přestalo bavit, a tak se sebral a odejel do Paříže, kde dělal zástupce našeho kulturního atašé při OSN, a pak odjel do Ameriky."

Telefonujeme Ljubě Hermanové, která ochotně vypráví:

Když mi bylo dvanáct, tak jsem se do Voskovce zamilovala. Bylo to díky filmu Pohádka máje, ve kterém hrál jakýsi Petr Dolan - a to byl Jiří Voskovec, hrál tehdy pod pseudonymem. Osobně jsme se poznali v roce 1932, kdy se točil film Peníze nebo život. Tehdy jsem byla první rok u divadla (Národní divadlo - Bratislava). Dostala jsem telegram, jestli bych neměla zájem o jednu ze dvou hlavních dívčích rolí ve zmíněném filmu. Zájem jsem pochopitelně měla, udělala jsem zkoušku, a tak jsem se seznámila s V + W."

Kdy ses s Voskovcem viděla naposledy?

"To bylo, když režíroval Divotvorný hrnec. Potom jsme šli s Werichem do karlínského divadla a on se vrátil do Ameriky. Psali jsme si, dostala jsem od něho několik krásných dopisů. Bohužel, už je nemám, protože lidi jsou zlí. Dělali jsme kdysi s Františkem Filipovským a Milošem Nedbalem v Brně pořad o Osvobozeném divadle. Tam jsem nechala ty dopisy kolovat a při posledním představení je někdo zcizil. Dodnes mne to velice mrzí, protože to byly velice krásné a zajímavé dopisy. Posílal mi i fotky. Na jedné byl v roli Césara a napsal mi na ni i krásné věnování - napsal na své čelo, že se nechal schválně kvůli mně oplešatit, aby tam měl místo pro věnování."

A co na závěr na téma Voskovec řekne Jiří Suchý?

"Naše styky s Jiřím Voskovcem byly zvláštní. Jestliže však mám o nich vydat svědectví, pak musím říct, že jsem ho viděl na vlastní oči, když jel v autě okolo mne, a jednou, když hrál pro mne divadlo, poněvadž jsem si koupil vstupenku. Další styk byl pouze přes korespondenci. Vyměnili jsme si řadu krásných dopisů, tedy z jeho strany krásných, z mé strany byly spíš obyčejné. Jirka Šlitr se s ním znal, poněvadž byl tou dobou několikrát v New Yorku a navštívil ho. Já jsem s ním mluvil jen jednou v životě, a sice když jsem byl v Paříži a uvědomil jsem si, že nemám v hotelu odposlouchávaný telefon. Tak jsem se rozhodl, že mu zavolám. Povídali jsme si o životě, o Janu Werichovi a o všem možném. Ale jinak se náš styk odbýval pouze korespondencí. Začalo to tak, že jsem mu nejprve napsal obdivný dopis, na který mi velice zdvořile odpověděl. Když se s ním seznámil Jiří Šlitr, měl Voskovec možnost slyšet naše desky a vidět náš film. Pak jsme si začali psát intenzívněji. Posléze mi napsal překrásný dopis, který budu určitě někde publikovat, k smrti Jiřího Šlitra - nejkrásnější, jaký se dá vůbec napsat. Také mám plno dopisů z doby, kdy se uvažovalo, že by hrál v Praze nebo režíroval u nás v Semaforu Vestpocketku. To bylo v roce 1968 a naše jednání vzalo za své ze známých důvodů. Jednou jsem se ho ptal, zda by se někdy nechtěl podívat do Československa, a on odpověděl: "Ano, moc rád bych se podíval do Československa, ale muselo by to být tak, že bych přiletěl helikoptérou rovnou k nám na Sázavu v roce 1925." Tak to jsem mu při nejlepší vůli nemohl zajistit, takže z toho sešlo také."

Jiří Voskovec se do Československa vrátil - bohužel až po své smrti. S kolika báječnými lidmi jsme se v uplynulých letech mohli setkat a s kolika jsme se minuli. Z jak malicherných důvodů.

Autor: Ivan Rössler | čtvrtek 18.6.2015 18:15 | karma článku: 13.13 | přečteno: 348x

Další články blogera

Ivan Rössler

Utečenci dorazili do Prahy

Na Masarykovo nádraží dorazilo několik vlaků přeplněných utečenci. Celkem přijelo více než 370 000 lidí. Mnoho z nich mělo prostředky na přežití jen několika málo dní.

9.11.2015 v 10:06 | Karma článku: 21.20 | Přečteno: 1471 | Diskuse

Ivan Rössler

Bublina

Před mnoha lety jsem zachytil vyprávění Lubomíra Lipského o jeho dětství. Se smutkem z jeho odchodu vám ho nabízím. "... vždyť vy vypadáte docela k světu! A já si myslela, že jste spíš takový bublina,"

3.10.2015 v 7:56 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 523 | Diskuse

Ivan Rössler

Česká politika potřebuje politiky

Ve správně fungujícím státě se občan o politiku nemusí starat, má na to lidi - vládu, parlament a pana prezidenta.

23.9.2015 v 9:15 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 360 | Diskuse

Ivan Rössler

Miluji EU

Je několik důvodů, proč Evropskou unii milovat. Jeden z nich je, že pozitivně zasahuje do našeho života.

23.6.2015 v 12:20 | Karma článku: 25.45 | Přečteno: 933 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Když škola bývala školou

Zdálo se mi o zástupci školy. O mém prvním zástupci školy, od něhož jsem se tolik naučila. Vynikal přísností a nekompromisností a já jsem mu za to po celý život vděčná.

26.6.2017 v 10:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jan Tichý

No jo, Pražáci…

...povzdechl si policista na obvodním oddělení v malém městě, když vyslýchal jako svědka mého syna, kterému v Praze ukradli peněženku s doklady.

26.6.2017 v 9:31 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 345 | Diskuse

Jiří Havlíček

Bismarckovský model zdravotnictví v Čechách

Proč se u nás tento skvělý model zdravotnictví, stal zdrojem obživy pro různé typy hladojedů a obchodníků, kteří kupčí z našim zdravím??? Jak je možné, že pojišťovny a farmaceutické společnosti na nás tím to způsobem parazitují??

26.6.2017 v 4:36 | Karma článku: 14.58 | Přečteno: 275 | Diskuse

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 78 |

Milan Radek

Budou i Evropanky muset chodit v budoucnu zahalené?

Narazil jsem na video s egyptským presidentem Násirem. Mluví o požadavku člena Muslimského bratrstva aby uzákonil zahalování žen, dole zahřmí smích. Někdo zvolá ať si bratr dá hadr na hlavu sám. Hned se mi vybavil president Bellen

26.6.2017 v 0:28 | Karma článku: 33.57 | Přečteno: 958 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2025

Scénárista, textař, dramaturg. Pracoval v rozhlase, vydával desky v Pantonu, dramaturgoval festivaly Rockfest a Porta, byl šéfredaktorem TV NOVA. Víc na www.irossler.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.