Je několik důvodů, proč Evropskou unii milovat. Jeden z nich je, že pozitivně zasahuje do našeho života.
Nebudu se vyjadřovat k běžencům, tento úkol ponechávám naší moudré vládě, chytrému parlamentu a rozšafnému prezidentovi. Bude zázrak, když se shodnou. Optimismus do žil mi vlil kníže a bývalý ministr zahraničí, když prohlásil: Naši dědové čelili nacistům, otcové komunistům a my se musíme vypořádat s největší migrací ve světě po druhé světové válce. Nebude to snadné, ale to nebyl ani boj s nacisty a komunisty. A ani my bychom se neměli nechat ovládnout strachem.
Když uvážím, jak naši dědové čelili nacistům (Češi prý udávali nejvíc) či komunistům, pak nemám o nás strach. Všemu čelíme čelem.
Ale nechme běžence běžet, zaujalo mne něco jiného: nebude možné fotografovat a následně si dát beztrestně třeba na svůj facebook či jiný veřejný profil fotku z dovolené, pokud se vyfotografujete třeba s Ještědem na pozadí. Když nebudete mít souhlas architekta, vystavíte se tím postihu. A fotka s Tančícím domem v Praze? Nemožné. Chápu, že nelze komerčně využívat cizí dílo, tedy i architekturu, ale chránění autora by mělo mít nějaké hranice.
Když jsme dělali znělku pro jeden pořad na Nově, použili jsme v ní záběry peněz. Naběhli jsme si, protože peníze jsou autorsky chráněné dílo a museli jsme proto autora grafického návrhu dodatečně požádat o souhlas a finančně se s ním vyrovnat. Nevím, jak by dopadl člověk, který se vyfotografuje s nějakou bankovkou v ruce a dá to na facebook. Já to raději nezkoušel. Ale připomíná mi to dřívější aférku, kdy údajně jeden horlivý úředník jezdil vybírat autorské poplatky na potlachy, kde si lidi zpívali písničky. Z hlediska autorského zákona je to veřejné šíření. Stačí, aby jeden nezpíval a už je z něj posluchač. Lhostejno, že není posluchač platící. Naštěstí se tato aktivita v zárodku zarazila jako totální blbost. Jenže v té době do toho nekecala Evropská unie.
Tak uvidíme, jak to dopadne s tím fotografováním tančících a jinak chráněných domů. Já si raději dám na ty architekty bacha!
