Je taková anekdota: jaká jsou tři nejstrašnější slova, která může ve vaší přítomnosti vyslovit nepřizpůsobivý občan? Odpověď je v titulku: Dobrý večer, sousede! Pod pojmem nepřizpůsobivý občan nemám na mysli žádnou národnost ani konkrétní skupinu lidí. Jsou to prostě lidé, se kterými nechceme být ve styku.
Sledoval jsem nedávno v televizi debatu o tom, zda a jak pomáhat syrským uprchlíkům. Zda je přijmout s otevřenou náručí a bydlet s nimi. Iluze, že sem přijdou, zapomenou svou kulturu, naučí se náš jazyk a přizpůsobí se nám, je značně iluzorní. Pozor: tím neříkám, že je nemáme přijmout. Tím jenom říkám, že jako jejich hostitelé musíme ctít jejich právo hosta a naopak my musíme pochopit jejich kulturu, jejich zvyky a snažit se porozumět jejich problémům. Otázka je, jak dlouho je člověk hostem a kdy se už stává přizpůsobivým či nepřizpůsobivým spoluobčanem.
Jestli je islám radikální či mírumilovný nechci hodnotit, nestudoval jsem ho. Jsem ale přesvědčen, že jsou radikální i mírumilovní lidé bez ohledu na náboženství či jinou ideologii. Ostatně ještě nedávno jsme se vraždili mezi sebou ve jménu komunistické ideologie a kdo nešel s námi, šel proti nám. Hitler byl poražen, protože vyvolal válku a vraždil lidi po celé Evropě. Stalina nikdo neporazil, protože vraždil svoje vlastní lidi. A nikdo zvenčí mu v tom nebránil. Stalin si poklidně zemřel na své dače.
Řekl bych, že většině lidem je zcela jedno, co se děje v Syrii, protože je to daleko. Vášně vyvolává jen to, zda máme přijímat syrské uprchlíky či nikoliv, protože mohou bydlet ve vedlejším domě a tím se vracím k pozdravu v titulku svého článku. A na závěr malá poznámka: jestliže se mezi členy Charty 77 infiltrovalo poměrně hodně estebáků, můžeme vyloučit, že se do skupinky uprchlíků nepřimíchá nějaký ten terorista? A s tím bych v jednom domě bydlel opravdu nerad.
