Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za Werichem na Kampě

6. 02. 2015 8:51:00
Jana Wericha jsem poznal i osobně a byla to zvláštní schůzka. Věděl jsem, že Jan Werich odmítá novinářské rozhovory a proto jsem jeden takový rozhovor sestavil z jeho výroků a napsal jsem mu, že bych ho rád použil do jedné knížky, kterou jsem v roce 1968 psal pro PANTON. Jmenovala se VERNISÁŽE a pojednávala o lidech kolem písniček, kteří se věnují výtvarnému umění. Knížka nikdy nevyšla, protože každou chvíli byl (po roce 1968) někdo v nemilosti (a byla to většina jmen z té knížky). Našel jsem v té době pár kreseb Jana Wericha, které byly publikovány na obálkách notových záznamů písniček V + W. Tak jsem o svém úmyslu Janu Werichovi napsal a kupodivu za krátký čas mi přišel korespondenční lístek, kde bylo napsáno: Až budete v Praze, ozvěte se. 

Byl jsem v té době totiž na vojně mimo Prahu. Vojenský pánbu byl milosrden, dostal jsem opušťák a v sobotu po ránu žhavím telefon. Na druhém konci nevrlý hlas. Zkouším co nejrychleji vysvětlit, oč jde. "Dobrá," zní odpověď, "tak přijeďte, ale rychle. Nemám náladu a jedu na Šumavu na ryby." Taxík, rychlý odjezd na Kampu. Na Kampě zeď, za zdí dům, v domě Jan Werich. Dveře zamčeny, zeď vysoká. Tu se otevře okno, v okně hlava Jana Wericha a zvolání: "Chytejte, hodím vám klíče!" Vzápětí na to klíče letí mým směrem. Odmykám, vstupuji, Jan Werich pečlivě čte a říká: "Můžu tady opravit sám sebe, i když je to citát?" a zpřesňuje jeden ze svých výroků. Po deseti minutách je hotov a vypadá to, že vetřelec (tedy já) bude opět za zdí, ale venku. Snad můj smutek z tak krátké návštěvy vyslal telepatický signál, protože Jan Werich se mne zeptal: "Vy jste tu ještě nebyl? Chcete, provedu vás?"

Pak procházíme z místnosti do místnosti, obdivuji obrazy. Nakonec vstupujeme do kuchyně, kde mne zaujalo měděné nádobí na zdi. "Pijete koňak?" ptá se Jan Werich a vzápětí na to nalévá do dvou sklenek. Koňak se blyštěl ve sklence jako měď nádob nad našimi hlavami. Pamatuji si jen málo z toho, o čem byla tehdy řeč, Werich vyprávěl o Voskovcovi: "Uvažoval jsem, že koupím Voskovcův dům na Sázavě. Ale když ho koupím, budu ho muset dát opravit. To znamená sehnat materiál. Když ho seženu, určitě bude nekvalitní. Pak budu muset sehnat lidi, aby ten dům opravili. Když seženu lidi, oni to zvržou. Ale co bych ten dům kupoval, Voskovec stejně už nikdy nepřijede." A ještě jeden výrok mne zaujal: „Vyčítaj mi, že jsem kosmopolita. Ale co voni s tím internacionalismem. Není to totéž?“ Vím, že těch hořkých a pesimistických výroků bylo víc. Jak čas šel, měl Werich k hořkosti pádnější a pádnější důvody.

Krátce po sametové revoluci jsem publikoval v Tvorbě Werichův dopis, který v roce 1974 poslal na Krajský výbor pasů a víz poté, co mu byla zamítnuta cesta do Rakouska, připomenu alespoň kousek: "Jest tomu několik let, co nemůžu dělat práci, kterou umím, ke které mám sílu a kterou dělám rád. Kdybych řekl, že nesmím, lhal bych: Nikdo mi nikdy nic nezakázal. Rovněž mne nikdo nikdy z ničeho neobvinil, neobžaloval a tím mi byla vzata možnost obhajoby. Nebudu vám vykládat, jakým podivným způsobem, záhadným, jsem byl ošizen o právo na práci. Nemáte ani titul, ani moc uvést toto do pořádku. Jsem jediný národní umělec, který nemůže provozovat své národní umělectví. Situace téměř groteskní. Zmiňuji se vám o tom proto, že bych vám rád vysvětlil, jak a proč u mne vznikl pocit diskriminace. Je to pocit skličující, ba potupný. Připadám si trochu jako černoch mezi bílými v Alabamě. Byl jsem přesvědčen, že udělení cestovní doložky, neodepření práva cestovat, mi umožní pocit diskriminace zařadit mezi nepříjemnosti zaviněné ojedinělými akcemi nechytrých. Že je vlastně neoprávněný. Odmítnutí udělení cestovní doložky pod záminkou věru chabou mne pocitu diskriminace nezbavuje, spíš naopak."

Tohle mám už jen z druhé ruky a bude to nejspíš pravda: Jan Werich jednou telefonoval ministru kultury Milanu Klusákovi. A ptal se ho, zda je pravda, že je stále národním umělcem. Zmatený ministr odpověděl, že samozřejmě titul národní umělec mu stále patří. Na to Jan Werich údajně odsekl: „Tak mě nechte národně umělcovat.“ A proč to píšu? Janu Werichovi by dnes bylo 110 let.

Autor: Ivan Rössler | pátek 6.2.2015 8:51 | karma článku: 26.49 | přečteno: 1477x

Další články blogera

Ivan Rössler

Jeli jste někdy třicítkou? Jaké to je?

Vážená paní primátorko Mgr. Adriana Krnáčová, MBA, dovolte mi, abych Vám osobně pogratuloval k nové metodě, jak získat od lidí nedobrovolný příspěvek do Vaší magistrátní pokladny.

9.8.2017 v 11:06 | Karma článku: 37.66 | Přečteno: 2246 | Diskuse

Ivan Rössler

Utečenci dorazili do Prahy

Na Masarykovo nádraží dorazilo několik vlaků přeplněných utečenci. Celkem přijelo více než 370 000 lidí. Mnoho z nich mělo prostředky na přežití jen několika málo dní.

9.11.2015 v 10:06 | Karma článku: 22.27 | Přečteno: 1645 | Diskuse

Ivan Rössler

Bublina

Před mnoha lety jsem zachytil vyprávění Lubomíra Lipského o jeho dětství. Se smutkem z jeho odchodu vám ho nabízím. "... vždyť vy vypadáte docela k světu! A já si myslela, že jste spíš takový bublina,"

3.10.2015 v 7:56 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 543 | Diskuse

Ivan Rössler

Česká politika potřebuje politiky

Ve správně fungujícím státě se občan o politiku nemusí starat, má na to lidi - vládu, parlament a pana prezidenta.

23.9.2015 v 9:15 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 364 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Vlasta Fišrová

Jak jsem hrála ve filmu

Krušného horory režiséra Petra Mikšíčka mají pokračování, z hor Krušných se přesouváme do hor Doupovských, kde se na jednom z kopců nachází zvláštní ornament. Vysázený z buků kdysi před lety, zajímavý pro záhadology.

17.10.2017 v 10:53 | Karma článku: 4.47 | Přečteno: 171 | Diskuse

Karel Sýkora

Vzestup civilizace – Řekové

Řekové jsou indoevropský národ, který dnes obývá především Řecko, dále žijí jeho příslušníci na Kypru, v Albánii, Itálii a Egyptě a má přibližně 15 miliónů členů.

17.10.2017 v 9:17 | Karma článku: 2.68 | Přečteno: 81 |

Milena Zelenková

Recyklace herců a účinkujících v našich televizích je už totálně absurdní

Nejlépe problém s nedostatkem nových tváři vyřešil pan ředitel Soukup na Barrandově. Tvoří pořady podle okopírovaných modelů a dosazuje do hlavních rolí sám sebe a pár svých oblíbenců a to se vysílá celé dny. Dívá se na to někdo?

17.10.2017 v 9:02 | Karma článku: 31.48 | Přečteno: 1582 | Diskuse

Přemysl Čech

Rozhovor s mladým italským barytonistou Gabriele Nanim k vydání jeho profilového CD

Gabriele Nani, narozen 1979 v italském Bergamu. Lyrický barytonista, absolvent Konzervatoře Luciana Pavarottiho v Modeně. Vyhledávaný intepret děl Mozarta, Rossiniho, Pucciniho, Verdiho a jiných světových autorů.

17.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Karel Sýkora

Vzestup civilizace – Římané

Jako Římané (latinsky Romani, Quirites) byli původně ve starověku označováni obyvatelé města Říma (latinsky Roma). Jak se šířila římská nadvláda, přešlo toto pojmenování na všechny obyvatele Itálie.

17.10.2017 v 6:54 | Karma článku: 5.22 | Přečteno: 115 |
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2036

Scénárista, textař, dramaturg. Pracoval v rozhlase, vydával desky v Pantonu, dramaturgoval festivaly Rockfest a Porta, byl šéfredaktorem TV NOVA. Víc na www.irossler.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.