Nedávno jsem si s hrůzou uvědomil, že letos slavím už padesát let profesionální činnosti. Pravda, psal jsem už dřív a na volnou nohu jsem částečně vstoupil už v roce 1964, ale rok 1965 byl rok rozhodující. Začal jsem se probírat starými papíry a dospěl jsem k názoru, že některé události té doby stojí za to si připomenout. Našel jsem ve výstřižcích článek s titulkem Text-appealová nákaza, který vyšel - vím to úplně přesně 29. 1. 1965 v dnes už neexistujících Zemědělských novinách, které sídlily v dnes už neexistujícím domě v Opletalově ulici. Dnes je tam díra a snad se tam něco brzy postaví.
Text-appeal vymyslel Ivan Vyskočil a poprvé se uskutečnil v roce 1957 v pražské Redutě. Slovo bylo odvozeno od slova sex-appeal, snad protože tehdejší texty byly i sexy. Šlo o autorské čtení, kdy básníci i spisovatelé chodili číst svoje texty. V roce 1965 bylo v Praze několik míst, kde bylo možné text-appeal vidět a slyšet. A autoři se nespokojili jen se slovem text-appeal, slovo bylo všelijak obměňováno, například I.Kraus a J.Sýkora dělali Text-beat, na Kladně zase dělali Textament. Text-appealy se dělaly i mimo Prahu, například v Docela malém divadle v Litvínově či Divadle pro 123 v Krnově.
Já sám jsem chodil číst svoje povídky k Eduardovi Pergnerovi do Luxoru. Tam dělali dokonce dva "texťáky". Zkušení autoři měli Čtení a počty, začínající Slunce na copánku. A principál Pergner to celé dirigoval. Do Luxoru chodíval číst Pavel Bošek, Josef Podaný (tehdejší hvězda Mikrofóra - tento pořad bude mít na podzim také padesáté výročí), básník Vladimír Kafka a řada dalších. V Luxoru se objevil i Petr Skoumal s Janem Vodňanským, poprvé v Praze tam vystoupil za klavírního doprovodu Boba Ondráčka i Václav Neckář.
Text-appeal byla příjemná forma improvizovaného večera, nikdo nevěděl, kdo vlastně přijde a co bude číst.A přesto bylo plno, asi proto, že to tehdy byla móda. Stejně jako jam session. Ten se obvykle konal po jazzových koncertech v Redutě anebo po představení ve Viole. Jazzmani jako kdyby toho ještě neměli dost se sešli a jen tak hráli. Jen si řekli tóninu a pak už se jen improvizovalo.
Trochu se mi po tom stýská.
