Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ještě jednou Jiří Voskovec

18. 06. 2015 18:15:20
Téma Voskovec bylo jedním z témat, které jsem si vybral pro svůj rozhlasový pořad na výstavě KDE DOMOV MŮJ, která byla v roce 1990 v Praze U Hybernů. Jmenoval se Setkání s Georgem Voskovcem.

Mimo jiné hovořil Jan Tříska z Los Angeles a Ljuba Hermanová, Zdeněk Petr a Jiří Suchý z Prahy. Postačil k tomu telefon propojený se sálem, aby vznikl báječný kontakt mezi lidmi v sále a hosty blízkými a vzdálenými. Na koho to slovo padne? Na Jana Třísku!

"S Jiřím Voskovcem jsem se potkal v New Yorku, když jsem dostal svou první americkou roli. Pan Voskovec byl tak laskav, že se se mnou každý den po zkoušce učil. Probíral se mnou slovo za slovem a vysvětloval mi správnou výslovnost, protože moje angličtina byla tenkrát ještě chatrná. Říkal mi: Ničeho se neboj, protože lidská konverzace je nekonečná, ale role má jenom omezený počet slov a jakmile s tím projdeš od prvního do posledního, tak tím to máš vlastně z krku a už si nemusíš dělat žádné starosti. - Potom byla premiéra, která dopadla dobře a ke které jsem dostal od Voskovce krásný dopis tohoto znění:

Pátek 10. listopadu 78 New York City

Milý Jene,

tak je to tu a ty jsi v tom. A je to báječný. Buď rozčilenej, ale jen do vstupu, pak zchladni jako kus ledu a uvnitř sálej ohněm pekelným. Ale ty to všechno víš a umíš a já budu jen klidně a pohodlně sedět a prožívat vášnivý divadlo. Proto jsem si Tě sem propašoval z Kanady, totiž spíš do týhle budovy k tomuhle šílenýmu Rumunovi. Nashle, líbá Tě Tvůj Jiří.

Ten Rumun, to je režisér Andrej Serman, se kterým jsem se potom setkal po mnoha letech a o Voskovcově dopisu mu vyprávěl. Pak jsem dopis vytáhl ze šuplíku, abych mu ho ukázal. Serman mi řekl: Že se nestydíš. Já kdybych dostal takový krásný dopis od Voskovce, tak bych si ho nechal zarámovat. - A já se opravdu zastyděl a nechal jsem si nejen dopis, ale i obálku zarámovat. A teď mám obojí neustále na očích."

Dalším hostem pořadu byl hudební skladatel Zdeněk Petr:

"S Jiřím Voskovcem jsem se poprvé setkal po jeho návratu z Ameriky. Přijel později než Jan Werich a já jsem se s oběma seznámil vlastně skrze Jaroslava Ježka, jehož hudbu jsem měl rád od svých studentských let. Ježkovu hudbu jsem s dalšími kolegy instrumentoval pro orchestr Karla Vlacha. Vlach se logicky dostal do styku s Werichem velice brzy a brzy také nastala příležitost ke spolupráci. Takže jsem se zúčastnil i přípravy na obnovenou premiéru hry Pěst na oko, která byla v roce 1947, a ještě téhož roku v létě jsem se dozvěděl, že budu spolupracovat na premiéře amerického muzikálu Divotvorný hrnec."

Jaký dojem na tebe Voskovec udělal?

"Voskovec na mne vždycky působil jako nesmírně noblesní člověk. Elegantní, usměvavý a nikdy se nerozčilující člověk. Snad jedinkrát jsem ho slyšel při zkoušce na Divotvorný hrnec z režisérského místa trošku zakřičet, ale to byli opravdu jen jedinkrát. Ačkoliv se začalo zkoušet na podzim 47, premiéra byla záhy - 6. 3. 1948."

Proč se Voskovec vrátil zpět do Ameriky?

"Nevím, jestli má odpověď bude přesná, jde z mé strany o domněnku. V + W se do Československa nevrátili proto, aby pokračovali v éře Osvobozeného divadla. Ostatně jedno politické divadlo tady už po válce bylo, a sice Divadlo satiry. Navíc politické poměry se nakonec vytvořily tak, že politická satira neměla zrovna na růžích ustláno. V + W přišli s úmyslem dělat muzikál, ke kterému ostatně položili základy hudebními komediemi už v Osvobozeném divadle. Například chtěli dělat hru i film Tmavomodrý svět o Jaroslavu Ježkovi, dokonce se na tom začalo pracovat. Jenomže oficiální postoj k Jaroslavu Ježkovi byl velice zmatený. Někteří ho považovali za člověka, který sice napsal pár pochodů, ale jinak byl údajně poplatný nějaké americké jazzové hudbě atd. Voskovce to posléze přestalo bavit, a tak se sebral a odejel do Paříže, kde dělal zástupce našeho kulturního atašé při OSN, a pak odjel do Ameriky."

Telefonujeme Ljubě Hermanové, která ochotně vypráví:

Když mi bylo dvanáct, tak jsem se do Voskovce zamilovala. Bylo to díky filmu Pohádka máje, ve kterém hrál jakýsi Petr Dolan - a to byl Jiří Voskovec, hrál tehdy pod pseudonymem. Osobně jsme se poznali v roce 1932, kdy se točil film Peníze nebo život. Tehdy jsem byla první rok u divadla (Národní divadlo - Bratislava). Dostala jsem telegram, jestli bych neměla zájem o jednu ze dvou hlavních dívčích rolí ve zmíněném filmu. Zájem jsem pochopitelně měla, udělala jsem zkoušku, a tak jsem se seznámila s V + W."

Kdy ses s Voskovcem viděla naposledy?

"To bylo, když režíroval Divotvorný hrnec. Potom jsme šli s Werichem do karlínského divadla a on se vrátil do Ameriky. Psali jsme si, dostala jsem od něho několik krásných dopisů. Bohužel, už je nemám, protože lidi jsou zlí. Dělali jsme kdysi s Františkem Filipovským a Milošem Nedbalem v Brně pořad o Osvobozeném divadle. Tam jsem nechala ty dopisy kolovat a při posledním představení je někdo zcizil. Dodnes mne to velice mrzí, protože to byly velice krásné a zajímavé dopisy. Posílal mi i fotky. Na jedné byl v roli Césara a napsal mi na ni i krásné věnování - napsal na své čelo, že se nechal schválně kvůli mně oplešatit, aby tam měl místo pro věnování."

A co na závěr na téma Voskovec řekne Jiří Suchý?

"Naše styky s Jiřím Voskovcem byly zvláštní. Jestliže však mám o nich vydat svědectví, pak musím říct, že jsem ho viděl na vlastní oči, když jel v autě okolo mne, a jednou, když hrál pro mne divadlo, poněvadž jsem si koupil vstupenku. Další styk byl pouze přes korespondenci. Vyměnili jsme si řadu krásných dopisů, tedy z jeho strany krásných, z mé strany byly spíš obyčejné. Jirka Šlitr se s ním znal, poněvadž byl tou dobou několikrát v New Yorku a navštívil ho. Já jsem s ním mluvil jen jednou v životě, a sice když jsem byl v Paříži a uvědomil jsem si, že nemám v hotelu odposlouchávaný telefon. Tak jsem se rozhodl, že mu zavolám. Povídali jsme si o životě, o Janu Werichovi a o všem možném. Ale jinak se náš styk odbýval pouze korespondencí. Začalo to tak, že jsem mu nejprve napsal obdivný dopis, na který mi velice zdvořile odpověděl. Když se s ním seznámil Jiří Šlitr, měl Voskovec možnost slyšet naše desky a vidět náš film. Pak jsme si začali psát intenzívněji. Posléze mi napsal překrásný dopis, který budu určitě někde publikovat, k smrti Jiřího Šlitra - nejkrásnější, jaký se dá vůbec napsat. Také mám plno dopisů z doby, kdy se uvažovalo, že by hrál v Praze nebo režíroval u nás v Semaforu Vestpocketku. To bylo v roce 1968 a naše jednání vzalo za své ze známých důvodů. Jednou jsem se ho ptal, zda by se někdy nechtěl podívat do Československa, a on odpověděl: "Ano, moc rád bych se podíval do Československa, ale muselo by to být tak, že bych přiletěl helikoptérou rovnou k nám na Sázavu v roce 1925." Tak to jsem mu při nejlepší vůli nemohl zajistit, takže z toho sešlo také."

Jiří Voskovec se do Československa vrátil - bohužel až po své smrti. S kolika báječnými lidmi jsme se v uplynulých letech mohli setkat a s kolika jsme se minuli. Z jak malicherných důvodů.

Autor: Ivan Rössler | čtvrtek 18.6.2015 18:15 | karma článku: 13.13 | přečteno: 350x

Další články blogera

Ivan Rössler

Jeli jste někdy třicítkou? Jaké to je?

Vážená paní primátorko Mgr. Adriana Krnáčová, MBA, dovolte mi, abych Vám osobně pogratuloval k nové metodě, jak získat od lidí nedobrovolný příspěvek do Vaší magistrátní pokladny.

9.8.2017 v 11:06 | Karma článku: 37.66 | Přečteno: 2246 | Diskuse

Ivan Rössler

Utečenci dorazili do Prahy

Na Masarykovo nádraží dorazilo několik vlaků přeplněných utečenci. Celkem přijelo více než 370 000 lidí. Mnoho z nich mělo prostředky na přežití jen několika málo dní.

9.11.2015 v 10:06 | Karma článku: 22.27 | Přečteno: 1645 | Diskuse

Ivan Rössler

Bublina

Před mnoha lety jsem zachytil vyprávění Lubomíra Lipského o jeho dětství. Se smutkem z jeho odchodu vám ho nabízím. "... vždyť vy vypadáte docela k světu! A já si myslela, že jste spíš takový bublina,"

3.10.2015 v 7:56 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 543 | Diskuse

Ivan Rössler

Česká politika potřebuje politiky

Ve správně fungujícím státě se občan o politiku nemusí starat, má na to lidi - vládu, parlament a pana prezidenta.

23.9.2015 v 9:15 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 364 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Co po mně chceš? Pravdu či lež…

Pravda a lež – kategorie, které jsou staré aspoň tak jako lidstvo, ale spíš mnohem starší. A stále se s nimi neumíme vyrovnat a často je ani od sebe rozpoznat. Přesto si lidé pořád myslí, že o nich dokážou říct něco přínosného.

18.10.2017 v 1:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Monika Lorenzová

Jak se mi dařilo při obchodování

Dnes ráno jsem otevřela oči. pak je zas zavřela. A pak viděla dva na kolečkových bruslích. Jeden z nich držel velkou bílou papírovou krabici, zjevně prázdnou.To jsem byla já. Zamotala jsem se a upadla.

17.10.2017 v 20:09 | Karma článku: 5.09 | Přečteno: 145 | Diskuse

Milan Šupa

Nacházejí se rozpory ve výrocích Krista?

Ježíš říkal, že když nás někdo udeří na pravou tvář, máme mu nastavit i druhou. On sám se však podle této zásady nezachoval.

17.10.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 400 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Moře a čas: Finito

Následující text je pocitová črta inspirovaná jedním časně podzimním výletem na ostrov ve Středomoří. Jedná se vlastně o první část jakéhosi seriálu.

17.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 3.93 | Přečteno: 113 | Diskuse

Mário Oláh

Zápis z magického denníka Fratera Saepesa - VI.IX.MMXVII

Mágus Frater Saepes mi po dlhšej dobe poskytol náhľad do svojho magického denníka a dovolil, aby som sa na blogu podelil s jeho snovými víziami, pohľadom na svet a elitu či s psychedelickým zážitkom s rastlinou sily Diablove gule.

17.10.2017 v 13:28 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 136 |
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2036

Scénárista, textař, dramaturg. Pracoval v rozhlase, vydával desky v Pantonu, dramaturgoval festivaly Rockfest a Porta, byl šéfredaktorem TV NOVA. Víc na www.irossler.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.