Na Masarykovo nádraží dorazilo několik vlaků přeplněných utečenci. Celkem přijelo více než 370 000 lidí. Mnoho z nich mělo prostředky na přežití jen několika málo dní.
Neměli co jíst, neměli kde bydlet, neměli na zajištění základních potřeb.
Bylo to v září a říjnu 1938. Ve vnitrozemí jim pomáhaly dobrovolné organizace, například Československý červený kříž, Sokol, Skaut, Orel, České srdce i jednotlivci. Vláda na jejich pomoc postupně vyčleňovala finanční prostředky, vznikly i dobročinné sbírky, peníze přišly i od dárců ze zahraničí.
Málo už se ví, že před Němci neprchali jen Češi, že vyhnání postihlo i protinacisticky smýšlející Němce. Sudetoněmečtí henleinovci zaměřili svou agresivitu zejména na ty, kteří aktivně vystupovali na obranu republiky, zapojili se do protinacistických akcí, pomáhali čs. orgánům udržovat v pohraničí klid a pořádek, nebo vstoupili do dobrovolných jednotek Stráže obrany státu. Odhaduje se, že demokratických Němců, kteří byli nuceni uprchnout do vnitrozemí, bylo kolem 10 000.
Všem těmto uprchlíkům bude ve čtvrtek 12. listopadu 2015 v 16.00 hodin na Masarykově nádraží v Praze odhalena pamětní deska. Bude odhalena v odbavovací hale Masarykova nádraží, v rohu u prosklené stěny budovy do Havlíčkovy ulice. Pravděpodobně poprvé u nás bude součástí pamětní desky i QR kód, s jehož pomocí se zájemci dostanou na webové stránky (www.utekyavyhnani1938.cz), na kterých je mnoho informací o dramatických událostech roku 1938, vzpomínky pamětníků, fotografie a další dokumenty.
Proč o tom píšu? Za prvé mezi těmi utečenci byl i můj dědeček se svými dvěma dcerami, ta mladší, tehdy čtrnáctiletá, se později stala mou matkou. Za druhé slovo utečenec je dnes velice frekventované. Nebylo by, kdybychom uměli pro všechny vytvořit takové podmínky, aby nemuseli utíkat. A pak nerad bych se dožil dne, kdy bych paradoxně musel utíkat před dnešními utečenci. Navíc jsem slíbil jednomu z organizátorů této akce, dr. Jaroslavu Těšínskému, že vás na odhalení pamětní desky pozvu. Tak přijďte!
