Shodou okolností je spojuje okolnost, že jak Pavel Váně z Progresu 2, tak Josef Janíček z Plastiků se zúčastnili 1. Československého beat-festivalu v roce 1967 (ten byl loni po také po padesáti letech obnoven). Pavel Váně tehdy v Lucerně vystupoval ještě se skupinou Synkopy 61 (pamatujete na píseň Válka je vůl?) a Josef Janíček si tom užil se skupinou The Primitives Group.
Pavel Váně pak vystoupil na tomto ve festivalu ještě v roce 1971 (byl to poslední třetí ročník) už se skupinou The Progress Organization. Sám mi o tom řekl: „Tehdy to byla labutí píseň naší "progresivní organizace". Rozhodli jsme se, že v době začínající normalizace raději kapelu rozpustíme. S nejasnou vizí, že někdy, "až bude líp“, ji zase obnovíme“.
The Plastic People of the Universe se narodili také do špatné doby. Byl to podzim roku 1968 a normalizace začínala tuhnout nebývalým tempem. Nicméně Plastici tu dobu dokázali nějak přežít, i když to bylo těžké. Pepa Janíček mi o tom vyprávěl: „Když nám sebrali aparaturu, přišel Magor s nápadem, že půjdeme pracovat do lesa někde u Humpolce a na novou aparaturu si vyděláme. Nakonec jsme nevydělali ani na chleba. Potom jsme začali hrát ve Skále, což je vesnička u Humpolce, nedělní čaje a začali za námi jezdit fanoušci.“ Počet fanoušků ale stále rostl, což bylo estébákům nepříjemné a tak činili protiopatření. Nakonec to dopadlo tak, že poslední koncert Plastiků byl v Kerharticích. Bylo to 15. března 1981. Policajti pak dům podpálili.
Skupina The Progress Organization se rozpadla hned v roce 1970, kapele se do undergroundu nechtělo, i když v roce 1971 pro pár koncertů svou činnost nakrátko obnovili. K definitivnímu obnovení skupiny už pod názvem Progres 2 došlo až v roce 1992. K obnovení skupiny The Plastic People of the Universe došlo vlastně zásluhou Václava Havla, který skupinu pozval, aby k dvacátému výročí Charty 77 zahráli ve Španělském sále Pražského hradu. Tedy o pět let později.
Nechci tady podrobně rozebírat osudy obou kapel a jejich členů, o tom se lze dočíst jinde. Jen jsem chtěl připomenout, že vedle stého výročí republiky (bezpochyby velmi významného) tady máme dvě výročí padesátiletá. Zdánlivě drobná, ale svým způsobem také obdivuhodná.
