Byl jsem na Zahradě

Ano, to bývá v létě kdekdo, ale já byl na Zahradě v Náměšti na Hané. Festival skončil, takže nejde o propagaci, i když... Jezdíval jsem leta na Portu. Vládla tam pospolitost mezi lidmi, kamarádi si zalamovali palce a při Vlajce stáli, protože to byla trampská hymna. Dlouholetý dramaturg Porty Michal Jupp Konečný po sametové revoluci Portu opustil a založil Zahradu. Tehdy jsem mu to vyčítal, protože jsem bral Portu jako symbol čistoty a ostrůvek slušnosti v moři totalitního hulvátství.

Dokonce jsme tehdy s přáteli založili občanské sdružení Porta a já byl po tři roky jeho předsedou a současně šéfdramaturgem Porty. S Juppem jsem se mnohokrát kvůli Portě pohádal. Vydržel jsem to tři roky a pak jsem odešel po žabomyších bitvách a hádání se s lidmi, kteří si všichni na Portu dělali nárok a aniž by cokoliv riskovali (například vlastní peníze) chtěli do všeho mluvit. Vedle plzeňské Porty vznikla ještě v Ústí nad Labem (kde Porta púvodně vznikla a dostala svůj název od Porta Bohemica) Trampská Porta a šarvátky pokračovaly.

Byl jsem na první Zahradě ve Strážnici ještě jako Juppův konkurent, pak jsem osmnáct let na festivaly zanevřel a na dvacátou jubilejní Zahradu jsem se ale podívat jel. S odstupem let veřejně prohlašuji, že Michal Jupp Konečný udělal dobře, že z Porty odešel a založil vlastní podnik, kde sám a svobodně může rozhodovat, koho pozve a koho ne. Neslyšel jsem všechny kapely a ne každá se mi líbila, ale co se Zahradě podařilo uchovat je divácká pospolitost, nadšené stanování a bivakování v těsné blízkosti scén, velká tolerance i k těm slabším výkonům a nádherná atmosféra. Vrcholem bylo například vystoupení čerstvé osmdesátnice Jarmily Šulákové s Fleretem a závěrečné vystoupení prvního dne na velké scéně Jury Pavlici s Hradiťanem. A velmi překvapivé a vynikající spojení Pavla Bobka s Druhou trávou a Robertem Křesťanem.

Ale v případě Zahrady nejde o jen hudbu a já se nepokouším o odbornou recenzi. To přenechám Vlasákovi a dalším hudebním kritikům. Jenom chci přinést svědectví, že ačkoliv na Zahradu jezdí lidé, kteří před dvaceti lety na Portě nebyli, protože ani nebyli na světě, chovají se naprosto stejně jako ti, kteří před těmi lety na Portu jezdívali. Jako by duch tohoto festivalu jejich chování řídil. Anebo je to tou hudbou, kterou tam poslouchají. Nevím, ale cítil jsem se na Zahradě dobře, protože je to opět ostrůvek čistoty a slušnosti v moři hulvátství jiných barev než tenkrát, kdy jsme znali jen rudou. Už vím, kam pojedu příští rok na začátku července a Juppe, díky.